Erektilní dysfunkce jako psychosomatický fenomén: integrativní přístup v kontextu současné klinické psychologie, sexuologie a andrologie

Abstract

Erectile dysfunction as a psychosomatic phenomenon: An integrative approach in the context of contemporary clinical psychology, sexology, and andrology

Objectives. To conceptualise erectile dysfunction (ED) as a psychosomatic phenomenon arising from the interaction of biological, psychological, relational and sociocultural determinants, and to synthesise clinically relevant evidence published between 2010 and 2025.
Method. A systematic search of PubMed, PsycINFO, Scopus and Web of Science (January 2010–January 2025) used the terms “erectile dysfunction” AND (psychosomatic OR psychogenic). The search yielded 930 records; 755 remained after deduplication. After title/abstract screening, 680 records were excluded and 75 full texts were assessed; nine peer-reviewed studies were included. Quantitative studies were appraised with Joanna Briggs Institute (JBI) critical appraisal checklists, and systematic reviews with AMSTAR-2 (A MeaSurement Tool to Assess systematic Reviews 2). Findings were synthesised using thematic analysis.
Results. Three thematic clusters emerged: (1) biological predictors (hormonal imbalance, vascular disease); (2) psychological and relational factors (performance anxiety, alexithymia, dyadic communication); (3) efficacy of integrative treatment models. All quantitative studies reported superior improvement in erectile function and long-term satisfaction for combined pharmacological-psychotherapeutic approaches compared with pharmacological monotherapy.
Conclusion. ED cannot be effectively addressed through isolated biomedical or purely psychological approaches. An integrative multidisciplinary model combining andrological care, psychotherapy and patient/partner education offers the greatest potential for sustained improvement in sexual function and relationship satisfaction.

Cíl: Představit erektilní dysfunkci (ED) jako psychosomatický fenomén vznikající interakcí biologických, psychologických, vztahových a sociokulturních determinant a syntetizovat klinicky relevantní poznatky z let 2010–2025.
Metoda: Systematické vyhledávání v databázích PubMed, PsycINFO, Scopus a Web of Science (leden 2010–leden 2025) s klíčovými slovy „erectile dysfunction“ AND (psychosomatic OR psychogenic). Identifikováno 930 záznamů; po odstranění duplicit zůstalo 755. Po screeningu titulů a abstraktů bylo vyřazeno 680 záznamů, 75 článků bylo posouzeno v plném znění; do syntézy bylo zařazeno 9 studií. Kvalita kvantitativních studií byla hodnocena nástrojem Joanna Briggs Institute (JBI) Critical Appraisal Checklist, systematické přehledy nástrojem AMSTAR-2 (A MeaSurement Tool to Assess systematic Reviews 2). Zjištění byla syntetizována tematickou analýzou.
Výsledky: Zjištění se seskupila do tří tematických klastrů: (1) biologické prediktory léčebné odpovědi (hormonální dysbalance, vaskulární onemocnění), (2) psychické a vztahové faktory (výkonová úzkost, alexithymie, partnerská komunikace) a (3) účinnost integrativních intervencí. Kombinace farmakoterapie a psychoterapie vykázala ve studiích vyšší účinnost než monoterapie.
Závěr: ED nelze adekvátně léčit izolovaným biomedicínským ani čistě psychologickým přístupem. Multidisciplinární model propojující andrologickou péči, psychoterapii a edukaci nabízí nejvyšší potenciál pro trvalé zlepšení sexuální funkce i partnerské spokojenosti.